Rewolucja porzucona przez własne dzieci, czyli o paradoksie niepolitycznej polityki widzianym z Polski

Abstract

Revolution neglected by its own children, or the paradox of unpolitical politics as seen from Poland

The events taking place during the Autumn of Nations 1989 transformed Central Europe so significantly that — though in the majority of Eastern Bloc countries it happened without bloodshed — the change may be called revolutionary. Later fate and life choices of the leaders and participants of the 1989 revolution in Poland and Czechoslovakia have been as different as their ways to democracy. Difference is a source of mutual fascination, which in Poland has centered mostly around the person of Václav Havel.
Why did the citizens of Czechoslovakia — who at the end of 1989 had organized mass demonstrations and a general strike throughout the whole country, and who had been ready to take a great risk to express their disapproval of the government’s policy — having achieved instant victory, peacefully return home and leave the political scene to officials and technocrats? Why did the ethos and discourse of the Velvet Revolution remain alive only in a narrow circle of intellectuals — former dissidents? Why did the new elite reduce its significance to the role of an effective gadget for the purpose of the Western media? The article presents the fate of the “children of the Velvet Revolution” as seen from the Polish perspective.

Revoluce, opuštěná vlastními dětmi anebo o paradoxu nepolitické politiky nahlíženém z Polska

Události Podzimu národů roku 1989 proměnily Střední Europu zásadním způsobem. A proto — i když ve většině států výhodního bloku převzeti moci proběhlo teměř bez násilí — tuto změnu lze považovat za revoluční. Další osudy a životní rozhodnutí lídrů a účastníků revoluce roku 1989 v Polsku a Československu/ České republice były odlišné, stejně jako odlišné byly cesty k demokratickým proměnám. Tento rozdíl je zdrojem vzájemné fascinace, jejiž ustředním prvkem je v Polsku osobnost Václava Havla. Proč českoslovenští občané, kteří u konce roku 1989 organizovali velké demonstrace a celostátní stávku a kteří mnoho riskovali pro vyjadření nesouhlasu s mocenskou politikou režimu, po bleskovém vítězstvíklidně se vratili domů a místo na politické scéně nechali pro uředníky a technokraty? Proč etický diskurs Sametové revoluce setrval jen v úzkém kruhu intelektuálů, bývalých disidentů? Proč nové elity redukovaly ji do role „dárkového zboží” pro západní média? Tématem tohoto článku jsou osudy „dětí Sametové revoluce” nahlíženy z Polska.