Między roszadą a niebytem. Milana Kundery wadzenie się ze śmiercią

Abstrakt

Between a castling move and non-existence: Milan Kundera’s self-quarreling death

The article is initiated by an introductory assumption regarding the funeral structure of writing which, in the process of its self-constitution, always has to face the absence of its content being a subject of thematization. Maintaining the aforementioned assumption and referring to certain philosophical contexts Heidegger, Lévinas, Derrida, the author tends to concentrate subsequently on Agnes, the elliptical character of Immortality, since she is perceived as an embodiment of being realized between a strategy of a castling move and a desire of non-existence. In order to accomplish this desire, Agnes conducts a peculiar game of subtraction, consisting in the gradual erasing of the traces of her own existence. The final event of splitting up with the world means, therefore, a definitive gesture of withdrawing from mankind with which Agnes cannot neither reconcile nor identify.

Mezi rošádou a nebytim: Kunderovo hádání se smrti

Vstupním předpolkadem tohoto článku je existence funerální struktury pisma, které vzniká vždy za nepřítomnosti obsahu, jenž je předmětem tematizace. Pokud to příjmeme jako fakt a budeme na tento předpoklad aplikovat tanatické filozofické kontexty Heidegger, Lévinas, Derrida, budeme se moci plně soustředit na eliptické hrdince Nesmrtelnosti, protože ztělesňuje existenci rozprostírajicí se mezi strategií šachové rošády a touhou po nebytí. Na cestě spějíci k realizaci této touhy Ahnes propadá hře spočívajicí v postupném zatracování vlastní existence. Závěrečné rozloučení Agnes se světem symbolizuje její konečné odmítnutí lidstva, se kterým se nedokáže vyrovnat nebo identifikovat. Směřováni hrdinky k nebyti je tedy literárním konstruktem, prostřednictvím kterého Kundera kriticky nahlíži na lidský druh a vynikajicim způsobem reviduje konvenčni pohledy na vlastnosti, které jsou lidem píipisovány.